Každý dozajista během svého života již zácpu zažil a tak snad není nutné nějak zdlouhavě popisovat její příznaky. Základním průjevem je obtížné a bolestivé vylučování stolice, s pocity nedokonalého vyprázdnění. Ty vedou k častému nucení, jenž se však nesetkává s přílišným úspěchem. Dostavuje se pocit nadmutí či nafouklosti v důsledku zvýšené plynatosti. Přeplněnost střev většinou vede i ke sníženému apetitu. Tyto velice nepříjemné pocity se mohou postupně vystupňovat až do prudkých bolestí břicha.
Stolici krom nestrávených části potravy tvoří i další látky, jenž potřebuje tělo vyloučit. Pokud tedy zácpa trvá déle, tyto toxiny se začínají ve střevě hromadit a nakonec vracet do krevního řečiště. S krví se poté dostávají do ostatních orgánů a mohou je poškodit. Jako první příznak zvýšené hladiny toxinů v krvi je objevující bolest hlavy až migréna. Dlouhodobější působení se také podepisuje na orgánech zajišťujících čištění krve, tedy ledvin a jater. Přítomnost toxinů nadměrně zatěžuje i samotné srdce.
Chronická zácpa zanechává své následky i na samotném střevě. Suchá a tvrdá stolice může svým tlakem ovlivnit vznik vředů a polypů (vyklenutí nebo výrůstek na výstelce střeva), trhliny v oblasti rekta či hemeroidy. Velký objem stolice může také způsobit rozšíření střeva, přičemž dochází k oslabení jeho stěny. Tím je mnohem náchylnější k protržení a je snížena jeho schopnost vstřebávat živiny.