Důležitost správného a pravidelného vyprazdňování si v dějinách uvědomovali již Egypťané. Mocní panovníci měli vždy po ruce lékaře, specializujícího se na potíže se zažíváním a při sebemenších potížích vždy přispěchal, aby se postaral o nápravu. Již tenkrát znali účinky klystýru a věděli, jak se k trávicí soustavě chovat, aby fungovala správně. V průběhu dějin lidstvo tak trochu zlenivělo a pozapomnělo na staré pravdy. Zácpa trápí v průměru kolem 2 až 30% populace a přitom by tomu nemuselo být. Jeden praktický příklad pro nevěřící Tomáše. Tento neduh je čistě záležitostí vyspělého světa, v rozvojových zemích jsou potíže s vyprazdňováním spíše sporadické. A kde je viník? Náš životní styl, spoléhání se na moderní medicínu a naprosté opomíjení stravovacích návyků.
Cesta potravy začíná již v ústech, kde ji pomocí zubů rozmělníme a sliny složené s vody a enzymu ptyalin začínají trávit. Poté se přes hltan a jícen dostává do žaludku. V něm dochází k mechanickému i chemickému trávení. Žaludeční šťávy zabíjejí bakterie, způsobují nabobtnávání bílkovin a štěpí tuky. Stahy žaludku vše míchají a tvoří tzv. tráveninu, jenž postupuje do tenkého střeva. Zde pokračuje trávení za přítomnosti střevních šťáv, šťáv slinivky břišní a žluči. Jeho povrch je tvořen klky, které zajišťují vstřebávání živin. K tvorbě stolice jak ji známe, dochází až v tlustém střevě. V něm probíhá zahušťování, vstřebává se zbylá voda, soli a vitamíny. Jeho podstatnou součástí je bohaté bakteriální osídlení, jenž se podílí na hnilobných procesech a tvorbě některých vitamínů.
Ze znalosti funkce trávicí soustavy se dostáváme k místu, kde se veškeré potíže s vyprazdňováním dějí, k tlustému střevu. Příčin jejího vzniku může být velké množství. Může ji způsobit onemocnění samotného střeva nebo i některého jiného orgánu, který se přímo nebo i nepřímo podílí na trávení potravy. Avšak u většiny lidí je zácpa důsledkem nevhodného životního stylu. Zatímco u kojenců je vyprazdňování řízeno centrem v křížové míše a je naprosto samovolné, někdy kolem druhého roku tuto funkci přebírá mozková kůra a můžeme tzv. defekační reflex ovládat. Ten pracuje na principu, že ve chvíli, kdy je střevo adekvátně naplněno, jsou podrážděny receptory, které zapříčiní ochabnutí vnitřního svěrače. To vyvolá nutkání, jenž však můžeme pomocí vnějšího svěrače kontrolovat do doby, než můžeme vykonat potřebu. Zácpa je poté výsledkem kombinace hned několika faktorů. Nevhodně složené stravy s nízkým obsahem vlákniny, nedodržováním pitného režimu (více jak 70% objemu stolice je tvořeno vodou), nedostatku pohybu a zadržováním nucení. Nedostatek vody a vlákniny se projevuje suchou a tvrdou stolicí, pohyb se podílí na pohybu střev a častým zadržováním nucení defakto říkáme svému organismu, tohle není správný signál k vykonání potřeby. Svoji úlohu sehrává i psychika. Zatímco během stresu máme tendenci k průjmům, depresivní stavy působí zase opačně. Psychika patří k častým příčinám zácpy zejména u dětí.
A jak tedy správně definovat potíž pojmenovanou zácpa? Každý konzumujeme jinou stravu a máme rozdílný metabolismus, proto nelze jednotně určit, co lze považovat za pravidelnou stolici. Za zácpu se proto považuje stav, kdy dochází k vyprazdňování v intervalu větším, než tři dny. Přičemž je ještě kladen důraz na pravidelnost a bezbolestnost. V případě příležitostních potíží si můžeme vypomoci i projímadlem, avšak v případě dlouhodobých příznaků je jejich užívání nežádoucí a měla by se vyhledat pomoc lékaře. Ten vyloučí jako příčinu některé z onemocnění a navrhne vhodné systémové opatření a případně i poradí s výběrem přípravků přírodního původu s mírně projímavými účinky.